Browse Wiki & Semantic Web

Jump to: navigation, search
Http://dbpedia.org/resource/Sensualism
  This page has no properties.
hide properties that link here 
  No properties link to this page.
 
http://dbpedia.org/resource/Sensualism
http://dbpedia.org/ontology/abstract Le sensualisme ou sensationnisme est un courant philosophique et, en tant que dérivé de la théorie plus générale de l’empirisme, une des principales théories de la connaissance au XVIIIe siècle. , ( 책에 대해서는 감각론 (책) 문서를 참고하십시오.) 감각론(感覺論), 또( 책에 대해서는 감각론 (책) 문서를 참고하십시오.) 감각론(感覺論), 또는 감각주의(感覺主義)는 일반적인 경험론이 감각에 연상(聯想)의 찰나적 작용을 곁들인 지각(知覺)을 인식의 원천으로 하는데 비해, 음·빛·열·냄새·대소(大小)·견고성 등 외계의 자극에 의한 순수한 감각만을 인식의 정당한 원천으로 삼는 인식론이다. 이 문서에는 다음커뮤니케이션(현 카카오)에서 GFDL 또는 CC-SA 라이선스로 배포한 글로벌 세계대백과사전의 내용을 기초로 작성된 글이 포함되어 있습니다.배포한 글로벌 세계대백과사전의 내용을 기초로 작성된 글이 포함되어 있습니다. , In epistemology, Sensualism is a doctrine In epistemology, Sensualism is a doctrine whereby sensations and perception are the basic and most important form of true cognition. It may oppose abstract ideas. This ideogenetic question was long ago put forward in Greek philosophy (Stoicism, Epicureanism) and further developed to the full by the British Sensualists (John Locke, David Hume) and the British Associationists (Thomas Brown, David Hartley, Joseph Priestley). In the 19th century it was very much taken up by the Positivists (Auguste Comte, Herbert Spencer, Hippolyte Taine, Émile Littré)rt Spencer, Hippolyte Taine, Émile Littré) , Sensualizm (z łac. sensus – zmysł) to poglSensualizm (z łac. sensus – zmysł) to pogląd filozoficzny oraz psychologiczny głoszący, że wszelka wiedza pochodzi od wrażeń zmysłowych (poznanie odbywa się poprzez przeprowadzanie logicznych doświadczeń) i jest tylko bardziej lub mniej złożonym kompleksem spostrzeżeń. Jest odmianą empiryzmu. W starożytności sensualizm głosili Arystoteles, sofiści, epikurejczycy, cynicy i stoicy. W czasach nowożytnych między innymi Étienne de Condillac, David Hume, Herbert Spencer. Echa sensualizmu, choć w mocno przetworzonej postaci są też obecnie w fenomenologii.ej postaci są też obecnie w fenomenologii. , Het sensualisme is een filosofische stromiHet sensualisme is een filosofische stroming binnen de kennistheorie, volgens welke gewaarwording (sensatie) en waarneming (perceptie) de basis vormen voor kennisverwerving. Het basisprincipe is: “there is not anything in mind, which hasn't been in the sensations”. Bekende sensualistische filosofen zijn John Locke en Étienne Bonnot de Condillac.John Locke en Étienne Bonnot de Condillac. , Сенсуализм (от фр. sensualisme, лат. sensuСенсуализм (от фр. sensualisme, лат. sensus — восприятие, чувство, ощущение) — направление в теории познания, согласно которому ощущения и восприятия — основная и главная форма достоверного познания. Противостоит рационализму. Основной принцип сенсуализма — «нет ничего в разуме, чего не было бы в чувствах». Принцип сенсуализма относится к чувственной форме познания, в которую, кроме ощущения и восприятия, входит представление. Крупные философы-сенсуалисты: * Протагор — древнегреческий философ, один из старших софистов. * Эпикур * Джон Локк * Этьен Бонно де Кондильяк Термин сенсуализм во всеобщее употребление ввёл Виктор Кузен, который в своей «Histoire générale de la philosophie» противополагает сенсуализм идеализму и, следовательно, обозначает этим термином направление, которое теперь принято называть материализмом. Это значение термина сенсуализм не удержалось. Сенсуализмом принято теперь называть известное направление в решении гносеологических вопросов, противоположное интеллектуализму или рационализму. Основные воззрения сенсуализма состоят в следующем. Он отрицает врожденные идеи (Condillac, «Essai sur l’origine des connaissance humaines», I, гл. 2, § 9), иначе говоря, признает за разумом лишь производное, не первоначальное значение. Сенсуализм сводит все знание к ощущению: разум все своё содержание получает из ощущений («Nihil est in intellectu quod non ante fuerit in sensu»), a ощущение — из опыта; таким образом, внешний мир является источником и критерием познания. В этом пункте заключается и сходство, и различие сенсуализма с материализмом. Оба направления утверждают, что источник всего нашего познания — внешний мир, но внешний мир понимается ими совершенно различно. Материализм верит в полное или частичное тождество содержания ощущений с качествами предмета, чего сенсуализм не признает. Кондильяк в своём «Traité des sensations» (гл. I, § 2) заявляет, что статуя, одаренная обонянием, испытывает лишь чисто субъективное состояние, когда обоняет запах розы («les odeurs ne sont à son égard que ses propres modifications ou manières d'être»). В вопросе об отношении ощущений к качествам предмета Кондильяк вовсе воздерживается от суждения, считая этот вопрос праздным («Tr. d. S.», 4-я часть, гл. 5, примеч. к § 1). Таким образом, сенсуализм отнюдь не ведёт к материализму; напротив того, из него легче вывести субъективизм (то есть отрицание возможности познать внешний мир и заключить, что все познание целиком развивается из внутренних состояний сознания). Это роднит сенсуализм с субъективным идеализмом (например, Фихте); различие между ними заключается лишь в понимании деятельности субъекта. Для субъективного идеализма сущность сознания состоит в синтетической деятельности разума, и ощущение есть лишь одна и притом низшая ступень этой деятельности; для сенсуализма, наоборот, в ощущении и состоит вся деятельность сознания, из него выводится мышление и т. д. («La sensation enveloppe toutes les facultés de l’ame» — «Traite des Sens.», I, гл. 7, § 2). Кратко эту мысль выражает Гельвеций в словах: «juger, c’est sentir». Из такого отождествления мышления с ощущением следует, что никаких особых законов мысли нет. История образования ощущений, которую подробно изложил Кондильяк в своём «Traité des Sens.», рассказывает, как из ощущений сами собой образуются память, внимание и мышление и каким образом создаётся иллюзия самостоятельных духовных процессов, независимых от ощущения; в действительности необходимость мысли есть не что иное, как привычка или ассоциация, ставшая в силу частого повторения неразрывной. Всякое знание всегда имеет в своей основе известное ощущение, следовательно, знание всегда может быть только частным; обобщениям ничего реального не соответствует. Источник знания в то же самое время определяет и характер, и границы его; этот источник есть, таким образом, критерий истины. Так как ощущение зависит от впечатлений, идущих извне, — положение, которое сенсуалистами принимается на веру, — всякий же опыт есть нечто случайное, иррациональное, относительное, то всему знанию приходится приписывать случайный и относительный характер. Милль, исходя из психологических фактов, даёт следующее определение материи: материя или предмет есть не что иное, как постоянная возможность ощущений. Это определение вполне соответствует духу сенсуализма, и намеки на него мы встречаем уже у Кондильяка, с точки зрения которого предмет есть совокупность представлений о величине, плотности, твёрдости и т. д., то есть соединение представлений, полученных из разных категорий ощущений, главным образом осязания, и для образования представления о предмете вовсе не нужно мыслить носителя качеств или субстрата. Такова в общих чертах гносеология сенсуализма. В заслугу сенсуализма можно поставить то, что он обратил внимание на более подробный психологический анализ фактов ощущения и восприятия, стараясь определить значение ощущений в познании вообще и значение отдельных категорий ощущений. В этом отношении особенного внимания заслуживают работы Кондильяка. Однако психологический анализ сенсуализма страдает тем, что смотрит с предвзятой точки зрения на факты, подлежащие анализу. Сенсуализм, подобно фокуснику, вкладывает в ощущение всё то, что вовсе не свойственно ощущению самому по себе и что сенсуализм с торжеством из него извлекает. Не ощущение создаёт сознание, память, воображение и мышление, а синтетическая деятельность сознания проявляется в этих различных формах в зависимости от различного материала, с которым она орудует. Сенсуализм механизирует, принижает деятельность сознания и по самому элементарному её обнаружению хочет судить обо всей деятельности. Неправильному психологическому анализу соответствуют и неверные гносеологические выводы — неправомерное ограничение области знания, неправильное объяснение особенностей его (например, характера математического знания), неправильное указание критерия истины. Исторически сенсуализм проявлялся разнообразно и в различные времена, переплетаясь с материализмом, эмпиризмом и субъективным идеализмом; трудно поэтому написать историю сенсуализма, не внеся в неё чуждых элементов. Соединение сенсуализма с материализмом есть contradictio in adjecto, ибо уже самая возможность ощущения, как это отлично сознавал Кондильяк, исключает материализм, предполагая существование способности духа. Сам по себе сенсуализм есть известная форма субъективного идеализма, противоположная той, которая (например, ) видит в деятельности разума сущность духа. С эмпиризмом сенсуализм имеет общую точку отправления в психологическом анализе и общий взгляд на значение опыта. В древности сенсуализм можно отметить в системах Эпикура и стоиков. Ощущения образуются, по мнению Эпикура, тем, что от предметов отделяются образы, которые попадают в органы ощущений и насильно ими воспринимаются. Всякое ощущение истинно. В ощущениях заключается критерий истины; все, что не согласно с этим критерием, ложно. Хотя стоицизм развился в постоянной полемике с эпикуреизмом, у этих двух направлений много общего. Душа, по мысли стоиков, материальна; но материализм стоиков заключает в себе пантеистические элементы, позволявшие им настаивать на единстве души, на силе разумной деятельности как коренной черты человеческой души. Душа стоиков не пассивна, подобно эпикурейской, а деятельна. В учении об ощущении стоики делают к эпикурейской теории существенное добавление: все возникает из ощущений — в этом стоики согласны с эпикурейцами; но в ощущениях, прибавляют стоики, проявляется деятельность души. В утверждении стоиков, что все представления возникают из ощущений, что все общее образуется из единичного, что критерий истины заключается в греч. φαντασίαι καταληπτικαί и в толковании, которое они дают этому критерию, ясны принципы сенсуализма, с которым учение о деятельности разума не вполне справилось. В новой философии распространению сенсуализма способствовал Локк; хотя он был эмпириком и считал себя отчасти учеником Декарта, тем не менее несомненно, что его «Опыт о человеческом разумении» способствовал сенсуализму. Из двух источников познания — ощущений и рефлексии — Локк гораздо подробнее рассмотрел первый. Его учение о рефлексии страдает той же неопределённостью, которая заметна и в его рассуждениях о субстанции, так что из Локка весьма нетрудно было вывести последовательное сенсуалистическое учение. Во введении к своим «Новым опытам о человеческом разумении» Лейбниц сводит разногласие между сенсуализмом и рационализмом к нескольким основным пунктам и Локку, хотя и с оговорками, приписывает учение сенсуалистов, что душа есть tabula rasa (чистый лист), что все знание происходит из внешнего опыта, не исключая и истин математических, и т. д. Последовательный сенсуализм мы находим в сочинениях Кондильяка, а именно в его «Essai sur l’origine des connaissances humaines», «Traité des sensations» и «Traité des systèmes». Несмотря на несовершенство его психологического метода, на полное отсутствие экспериментального характера в его исследованиях, построенных на умозрительных, априорных предположениях, работы Кондильяка сохраняют значение в истории психологии. Книга Гельвеция «De l’esprit» не прибавляет ничего принципиально нового к «Трактату об ощущениях», хотя у Гельвеция больший наклон к материализму, чем у Кондильяка. Катт написал дополнение к Кондильяку в книге «Traité des sensations et des passions en général». Боппэ подражал Кондильяку и в том отношении, что исходной его точкой служит воображаемая статуя, одаренная жизнью. Вся школа так называемых французских идеологов находится в большей или меньшей зависимости от Кондильяка, с которым некоторые из её представителей полемизируют, другие — соглашаются. Защиту сенсуализма в новейшее время взял на себя Тольбе, в сочинениях «Neue Darstellung des Sensualismus» (1855), «Die Grenzen und der Ursprung der menschlichen Erkenntniss im Gegensatz zu Kant und Hegel» (1865) и «Grundzüge einer extensionalen Erkenntnisstheorie» (посмертное сочинение, 1875, не окончено). Сенсуализм новейшего времени представляет опять поворот от феноменализма Кондильяка к материализму (таково, например, сочинение A. Mayer’а «Die Lehre von d. Erkenntniss», Лпц., 1875), объясняемый общим усилением материалистических тенденций в 60-х и 70-х гг. См. Harms, «Die Philosophie in ihrer Geschichte» (I, «Psychologie», Б., 1878, II: «Logik», 1887); Picaret, «Les idéologues» (П., 1891), Cousin, «Histoire générale de la philosophie» (П., 1861).re générale de la philosophie» (П., 1861). , Senzualismus je filosofický směr, odvozenýSenzualismus je filosofický směr, odvozený z empirismu a významný hlavně ve Francii 18. století. Sensualismus je silně ovlivněn empirismem, zvláště dílem Johna Locka Rozprava o lidském rozumu (1690), kde se tvrdí, že původ všech našich idejí je v počitcích. Stejně jako empirismus se sensualismus vymezuje hlavně proti karteziánskému racionalismu a jeho vrozeným idejím, ale stejně tak proti Malebranchovi a Leibnizovi. Nejvlivnějšími zástupci sensualismu jsou Étienne Bonnot de Condillac a Claude-Adrien Helvétius. Sensualismus jde dále než Lockův empirismus: tvrdí nejen to, že neexistují vrozené ideje, ale že neexistují ani vrozené duševní schopnosti. Vjem a vědomí jsou ztotožněny.schopnosti. Vjem a vědomí jsou ztotožněny. , Der Sensualismus ist aus Sicht der akademiDer Sensualismus ist aus Sicht der akademischen Philosophie eine besonders in England im 17. Jahrhundert einflussreiche Geistesströmung der Aufklärung. Davon ausgehend ist er aber auch eine in Frankreich heimische philosophische Richtung, die Erfahrung auf individuelle Sinneseindrücke (d. h. aus neurophysiologischen Reizen) bzw. Wahrnehmungen bezieht. Der Sensualismus ist damit die ursprüngliche Art und Weise der gründlichen Reflexion über den Menschen in seinem Verhältnis zu seiner physischen Umwelt. Der Terminus „Sensualismus“ war zum ersten Mal 1804 von dem Franzosen Joseph Marie Degérando in seiner Geschichte der Philosophie verwendet worden. Er bezeichnete damit neuzeitliche Theorien, die physisches Empfinden als Ursprung allen Denkens und Handelns auffassten. In der Folge wurde die Bezeichnung „Sensualismus“ als philosophiehistorische Kategorie genutzt und auch auf vergleichbare Sichtweisen antiker Philosophen angewendet.ichtweisen antiker Philosophen angewendet. , الحِسّيَّة في نظرية المعرفة هي عقيدة تكون الحِسّيَّة في نظرية المعرفة هي عقيدة تكون بموجبها الأحاسيس والإدراك المصدر الأساس والأكثر أهمية للإدراك الحقيقي. قد تعارض الأفكار المجردة. طرح السؤال عن مصدر المعرفة منذ فترة طويلة في الفلسفة اليونانية (الرواقية ، الأبيقورية) وطُوِّرَ كاملاً من الحسانيين البريطانيين (جون لوك ، ديفيد هيوم) والجمعية البريطانية (تُمَس برَون ، ديفيد هَرتلي ، جوزيف بريستلي). تناولها الوضعيون كثيرًا في القرن التاسع عشر ( أوغست كونت، هربرت سبنسر ، هيبوليت تاين ، إميل ليتري). هربرت سبنسر ، هيبوليت تاين ، إميل ليتري). , O sensacionalismo (Também se diz por vezesO sensacionalismo (Também se diz por vezes sensismo) é, da perspectiva da filosofia acadêmica, uma influência especialmente na Inglaterra no movimento intelectual do século XVII do Iluminismo. Partindo disso, no entanto, é também uma direção filosófica nativa da França, que relaciona a experiência a impressões sensoriais individuais (ou seja, a partir de estímulos neurofisiológicos) ou percepções. O sensualismo é, portanto, a forma original de reflexão completa sobre as pessoas em sua relação com seu ambiente físico. O termo "sensualismo" foi usado pela primeira vez em 1804 pelo francês Joseph Marie Degérando em sua História da filosofia. Ele o usou para descrever teorias modernas que entendiam a sensação física como a origem de todo pensamento e ação. Como resultado, o termo “sensualismo” foi usado como uma categoria histórico-filosófica e também aplicado a pontos de vista comparáveis ​​de antigos filósofos. vista comparáveis ​​de antigos filósofos. , Il sensismo è un termine che designa quellIl sensismo è un termine che designa quelle dottrine filosofiche che riportano ogni contenuto e la stessa azione del conoscere al sentire, ossia al processo di trasformazione delle sensazioni, escludendo in tal modo dalla conoscenza tutto quello che non sia riportabile ai sensi. A volte viene usato come suo sinonimo sensualismo, che però trova definizione diversa.lismo, che però trova definizione diversa. , Η αισθησιαρχία, αισθησιοκρατία ή σενσουαλιΗ αισθησιαρχία, αισθησιοκρατία ή σενσουαλισμός (από το Λατινικό sensus = αίσθηση) είναι συγγενής με το θετικισμό και κατά κάποιο τρόπο με τον υλισμό φιλοσοφική κατεύθυνση που δέχεται ως αποκλειστική πηγή της γνώσης, και γενικά όλου του ψυχικού κόσμου, τις αισθήσεις και οτιδήποτε γίνεται αντιληπτό από τη λειτουργία αυτών. Για την αισθησιαρχία η γνώση είναι μια απλή απεικόνιση της αντίληψης. Η αισθησιαρχία σχετίζεται επίσης με τον εμπειρισμό και τον , των οποίων όμως ουσιαστικά προηγείται. Γενικά όμως, η αισθησιαρχία δε λαμβάνει υπόψη ότι τα αισθήματα είναι άπειρα και χρειάζονται τακτοποίηση, ούτε την απάτη των αισθήσεων που την ανακαλύπτει η νόηση, και σ'αυτά έγκειται η απλοϊκότητά της. Αισθησιοκράτες ήταν κατά την αρχαιότητα οι Κυρηναϊκοί και Επικούρειοι φιλόσοφοι. Η αισθησιαρχία ως φιλοσοφική θεωρία, αναπτύχθηκε ιδιαίτερα από τους Γάλλους αισθησιοκράτες του Διαφωτισμού, ενώ στη σύγχρονη φιλοσοφία θεμελιώθηκε από τον Τζον Λοκ με τη φράση "Δεν υπάρχει τίποτα στο νου, που να μην ήταν πριν στις αισθήσεις"(nihil est in intellectu, quod non prius in sensu)st in intellectu, quod non prius in sensu) , El sensualismo, o sensismo, es la doctrina filosófica que pone el origen de las ideas exclusivamente en los sentidos.​​ , 感觉主义是知识论上的一种学说,這學說主張感觉和知觉是认知的基本和最重要的形式,並反對抽象的形式。 这种思想问题在古希腊哲学(斯多葛主义、伊壁鸠鲁主义)中曾經提出过,并由英国感官主义者(约翰·洛克,大卫·休谟)和英国聯結主义者(托马斯·布朗,戴维·哈特利,约瑟夫·普里斯特利)进一步发展。在19世纪,實證主义者(奥古斯特·孔德、赫伯特·斯宾塞、希波吕特·泰因及等人)大都接受了这种观点。 , Sensualism (av lat. sensus "sinne") är en Sensualism (av lat. sensus "sinne") är en filosofisk term med flera betydelser: 1. * Inom kunskapsteorin är sensualismen en radikal form av empirism, som innebär uppfattningen att all kunskap härrör från sinnesförnimmelser och perception. 2. * Sensualism syftar inom estetiken på det förhållande att ett konstnärligt verk – en målning, en film eller litteratur – kan skapa sinnlig respons.[källa behövs] 3. * Inom etiken är sensualism en synonym för hedonismen, som hävdar att den sinnliga njutningen är det högsta värdet. Framträdande filosofer inom den kunskapsteoretiska sensualismen inkluderar John Locke, David Hume och Étienne Bonnot de Condillac.avid Hume och Étienne Bonnot de Condillac. , Sensismo estas termino kiu, kune kun la maSensismo estas termino kiu, kune kun la malpli uzata sensualismo, indikas tiujn filozofiajn doktrinojn kiuj referencas ĉiuj enhavon kaj la adon mem de la scio al “sensi”, nome al procezo de transformiĝo de , ekskludante tial el la akirado de la scio ĉion tion kio ne koncernas al la senso. La origino de sensismo troveblas, almenaŭ embrie, en la asertoj de sofistoj, inter kiuj Protagoro enpensiganta ke la animo nenialio estas ol amaso de sensaĉoj, tezo poste defendata kaj plidisvolvita de stoikistoj kaj epikuranoj.lidisvolvita de stoikistoj kaj epikuranoj. , El sensualisme és una opció epistemològicaEl sensualisme és una opció epistemològica segons la qual el coneixement es recolza necessàriament en les sensacions. És l'oposat epistemològic del realisme. El principi de base és la locució llatina «Nihil est in intellectu quod non antea fuerit in sensu», o en català «No hi ha res en el nostre coneixement que no hagi sigut abans en els nostres sentits». El mot va ser proposat per primera vegada el 1804 en l'obra Història comparada dels sistemes de filosofia considerats en relació als principis del coneixement humà, de Joseph Marie de Gérando. Es considera filòsofs sensualistes: Aristòtil, Tomàs d'Aquino, George Berkeley, Étienne Bonnot de Condillac, David Hume, Epicur, William James, John Locke o Friedrich Nietzsche. El sensualisme, sense encara tenir el nom, era una idea molt corrent en la filosofia clàssica. Els deixebles d'Arístip de Cirene, els cínics, els sofistes, escèptics, estoics, tots tenen una base sensualista, tot i que les seves idees són molt divergents; d'aquests, els més coneguts són Antístenes, Protàgores, Gòrgies, Epicur, Zenó, Sext Empíric i Pirró d'Elis. En l'edat mitjana, Tomàs d'Aquino va reprendre la idea sensualista en les seves Qüestions sobre la veritat. Per a l'esperit medieval, concebre una cognició del món que només depengués dels sentits, sense cap paper per a déu, era difícil d'acceptar. L'escepticisme pur i el sensualisme antic van ser considerats com una heretgia, però el principi sensualista va ser acceptat en explicar-lo per la presència permanent de l'Esperit Sant en l'ànima de cada persona. Més tard, John Locke, un dels precursors de la Il·lustració, va revifar el principi tomístic en continuar l'anàlisi de Thomas Hobbes i en crear, al segle xvii, el moviment de l'empirisme britànic, que propagà, entre d'altres, el mètode empíric basat en observacions amb els sentits. Per tal de comprendre el món i treure'n conclusions científiques vàlides, l'observació sensual preval sobre l'anàlisi i la deducció de texts sagrats o filosòfics. Només accepta el mètode deductiu en les matemàtiques. No nega l'existència de déu, però a diferència d'Aquino, el situa com un principi abstracte en l'esfera privada de cada persona, que no influeix la realitat, ja que, aquesta, només pot explicar-se per l'observació científica rigorosa. Locke és la base del sensualisme modern. En la seva crìtica contra el sensualisme, Gottfried Wilhelm Leibniz va afegir-hi «…excipe: nisi ipse intellectus», o «excepte el mateix intel·lecte», que segons ell escapa a l'observació pels sentits. L'Església catòlica va condemnar el sensualisme en l'encíclica Pascendi Dominici Gregis, promulgada pel papa Pius X i escrita principalment pel caputxí català Josep de Calassanç Vives i Tutó.xí català Josep de Calassanç Vives i Tutó. , Сенсуалізм (від фр. sensualisme, лат. sensСенсуалізм (від фр. sensualisme, лат. sensus — сприйняття, почуття, відчуття) — напрямок у теорії пізнання, згідно з яким відчуття й сприйняття — основна й головна форма достовірного пізнання. Суперечить раціоналізмові. Основний принцип сенсуалізму — «немає в розумі нічого такого, чого б не було в почуттях». Принцип сенсуалізму належить до чуттєвої форми пізнання, до якої крім відчуття входить також уява. до якої крім відчуття входить також уява. , 感覚論(かんかくろん)、または、感覚主義(かんかくしゅぎ、英: sensualism, sensationalism)とは、感覚・知覚を認識の起源とする哲学認識論上の立場・区分であり、経験論の一種。 古代においては、キュレネ派、エピクロス派がこれに該当する。 近代においては、ジョン・ロック、その影響を受けたコンディヤック、更にエルヴェシウス、そしてのような(idéologiste)達の系譜が主としてこれに当たる。
http://dbpedia.org/ontology/wikiPageID 7942386
http://dbpedia.org/ontology/wikiPageLength 1891
http://dbpedia.org/ontology/wikiPageRevisionID 1080688019
http://dbpedia.org/ontology/wikiPageWikiLink http://dbpedia.org/resource/Auguste_Comte + , http://dbpedia.org/resource/Associationism + , http://dbpedia.org/resource/Greek_philosophy + , http://dbpedia.org/resource/Cognition + , http://dbpedia.org/resource/Hippolyte_Taine + , http://dbpedia.org/resource/Herbert_Spencer + , http://dbpedia.org/resource/Stoicism + , http://dbpedia.org/resource/John_Locke + , http://dbpedia.org/resource/Thomas_Brown_%28philosopher%29 + , http://dbpedia.org/resource/Sensation_and_perception_psychology + , http://dbpedia.org/resource/Category:Empiricism + , http://dbpedia.org/resource/Perception + , http://dbpedia.org/resource/David_Hume + , http://dbpedia.org/resource/Category:Epistemological_theories + , http://dbpedia.org/resource/Solipsism + , http://dbpedia.org/resource/%C3%89mile_Littr%C3%A9 + , http://dbpedia.org/resource/Empiricism + , http://dbpedia.org/resource/David_Hartley_%28philosopher%29 + , http://dbpedia.org/resource/Joseph_Priestley + , http://dbpedia.org/resource/Epistemology + , http://dbpedia.org/resource/Positivism + , http://dbpedia.org/resource/Epicureanism +
http://dbpedia.org/property/wikiPageUsesTemplate http://dbpedia.org/resource/Template:Reflist + , http://dbpedia.org/resource/Template:Epistemology-stub + , http://dbpedia.org/resource/Template:Short_description +
http://purl.org/dc/terms/subject http://dbpedia.org/resource/Category:Epistemological_theories + , http://dbpedia.org/resource/Category:Empiricism +
http://purl.org/linguistics/gold/hypernym http://dbpedia.org/resource/Pursuit +
http://www.w3.org/ns/prov#wasDerivedFrom http://en.wikipedia.org/wiki/Sensualism?oldid=1080688019&ns=0 +
http://xmlns.com/foaf/0.1/isPrimaryTopicOf http://en.wikipedia.org/wiki/Sensualism +
owl:sameAs http://nl.dbpedia.org/resource/Sensualisme + , http://la.dbpedia.org/resource/Sensualismus + , http://az.dbpedia.org/resource/Sensualizm + , http://sk.dbpedia.org/resource/Senzualizmus_%28filozofia%29 + , http://ky.dbpedia.org/resource/%D0%A1%D0%B5%D0%BD%D1%81%D1%83%D0%B0%D0%BB%D0%B8%D0%B7%D0%BC + , http://ru.dbpedia.org/resource/%D0%A1%D0%B5%D0%BD%D1%81%D1%83%D0%B0%D0%BB%D0%B8%D0%B7%D0%BC + , http://fr.dbpedia.org/resource/Sensualisme + , http://zh.dbpedia.org/resource/%E6%84%9F%E8%A6%BA%E4%B8%BB%E7%BE%A9 + , https://global.dbpedia.org/id/4qEap + , http://es.dbpedia.org/resource/Sensualismo + , http://no.dbpedia.org/resource/Sensualisme + , http://bg.dbpedia.org/resource/%D0%A1%D0%B5%D0%BD%D1%81%D1%83%D0%B0%D0%BB%D0%B8%D0%B7%D1%8A%D0%BC + , http://uz.dbpedia.org/resource/Sensualizm + , http://fi.dbpedia.org/resource/Sensualismi + , http://fa.dbpedia.org/resource/%D8%A7%D8%AD%D8%B3%D8%A7%D8%B3%E2%80%8C%DA%AF%D8%B1%D8%A7%DB%8C%DB%8C + , http://cs.dbpedia.org/resource/Senzualismus + , http://it.dbpedia.org/resource/Sensismo + , http://sv.dbpedia.org/resource/Sensualism + , http://ja.dbpedia.org/resource/%E6%84%9F%E8%A6%9A%E8%AB%96 + , http://hy.dbpedia.org/resource/%D5%8D%D5%A5%D5%B6%D5%BD%D5%B8%D6%82%D5%A1%D5%AC%D5%AB%D5%A6%D5%B4 + , http://et.dbpedia.org/resource/Sensualism + , http://pt.dbpedia.org/resource/Sensualismo + , http://tr.dbpedia.org/resource/Duyumculuk + , http://uk.dbpedia.org/resource/%D0%A1%D0%B5%D0%BD%D1%81%D1%83%D0%B0%D0%BB%D1%96%D0%B7%D0%BC + , http://hr.dbpedia.org/resource/Senzualizam + , http://sr.dbpedia.org/resource/%D0%A1%D0%B5%D0%BD%D0%B7%D1%83%D0%B0%D0%BB%D0%B8%D0%B7%D0%B0%D0%BC + , http://d-nb.info/gnd/4181004-1 + , http://pl.dbpedia.org/resource/Sensualizm + , http://rdf.freebase.com/ns/m.026kxv0 + , http://ko.dbpedia.org/resource/%EA%B0%90%EA%B0%81%EB%A1%A0 + , http://lt.dbpedia.org/resource/Sensualizmas + , http://ar.dbpedia.org/resource/%D8%AD%D8%B3%D9%8A%D8%A9_%28%D9%81%D9%84%D8%B3%D9%81%D8%A9%29 + , http://www.wikidata.org/entity/Q651205 + , http://dbpedia.org/resource/Sensualism + , http://de.dbpedia.org/resource/Sensualismus + , http://eo.dbpedia.org/resource/Sensismo + , http://kk.dbpedia.org/resource/%D0%A1%D0%B5%D0%BD%D1%81%D1%83%D0%B0%D0%BB%D0%B8%D0%B7%D0%BC + , http://ca.dbpedia.org/resource/Sensualisme_%28filosofia%29 + , http://ka.dbpedia.org/resource/%E1%83%A1%E1%83%94%E1%83%9C%E1%83%A1%E1%83%A3%E1%83%90%E1%83%9A%E1%83%98%E1%83%96%E1%83%9B%E1%83%98 + , http://el.dbpedia.org/resource/%CE%91%CE%B9%CF%83%CE%B8%CE%B7%CF%83%CE%B9%CE%B1%CF%81%CF%87%CE%AF%CE%B1 +
rdf:type http://dbpedia.org/ontology/Aircraft +
rdfs:comment 感觉主义是知识论上的一种学说,這學說主張感觉和知觉是认知的基本和最重要的形式,並反對抽象的形式。 这种思想问题在古希腊哲学(斯多葛主义、伊壁鸠鲁主义)中曾經提出过,并由英国感官主义者(约翰·洛克,大卫·休谟)和英国聯結主义者(托马斯·布朗,戴维·哈特利,约瑟夫·普里斯特利)进一步发展。在19世纪,實證主义者(奥古斯特·孔德、赫伯特·斯宾塞、希波吕特·泰因及等人)大都接受了这种观点。 , ( 책에 대해서는 감각론 (책) 문서를 참고하십시오.) 감각론(感覺論), 또( 책에 대해서는 감각론 (책) 문서를 참고하십시오.) 감각론(感覺論), 또는 감각주의(感覺主義)는 일반적인 경험론이 감각에 연상(聯想)의 찰나적 작용을 곁들인 지각(知覺)을 인식의 원천으로 하는데 비해, 음·빛·열·냄새·대소(大小)·견고성 등 외계의 자극에 의한 순수한 감각만을 인식의 정당한 원천으로 삼는 인식론이다. 이 문서에는 다음커뮤니케이션(현 카카오)에서 GFDL 또는 CC-SA 라이선스로 배포한 글로벌 세계대백과사전의 내용을 기초로 작성된 글이 포함되어 있습니다.배포한 글로벌 세계대백과사전의 내용을 기초로 작성된 글이 포함되어 있습니다. , الحِسّيَّة في نظرية المعرفة هي عقيدة تكون الحِسّيَّة في نظرية المعرفة هي عقيدة تكون بموجبها الأحاسيس والإدراك المصدر الأساس والأكثر أهمية للإدراك الحقيقي. قد تعارض الأفكار المجردة. طرح السؤال عن مصدر المعرفة منذ فترة طويلة في الفلسفة اليونانية (الرواقية ، الأبيقورية) وطُوِّرَ كاملاً من الحسانيين البريطانيين (جون لوك ، ديفيد هيوم) والجمعية البريطانية (تُمَس برَون ، ديفيد هَرتلي ، جوزيف بريستلي). تناولها الوضعيون كثيرًا في القرن التاسع عشر ( أوغست كونت، هربرت سبنسر ، هيبوليت تاين ، إميل ليتري). هربرت سبنسر ، هيبوليت تاين ، إميل ليتري). , Η αισθησιαρχία, αισθησιοκρατία ή σενσουαλιΗ αισθησιαρχία, αισθησιοκρατία ή σενσουαλισμός (από το Λατινικό sensus = αίσθηση) είναι συγγενής με το θετικισμό και κατά κάποιο τρόπο με τον υλισμό φιλοσοφική κατεύθυνση που δέχεται ως αποκλειστική πηγή της γνώσης, και γενικά όλου του ψυχικού κόσμου, τις αισθήσεις και οτιδήποτε γίνεται αντιληπτό από τη λειτουργία αυτών. Για την αισθησιαρχία η γνώση είναι μια απλή απεικόνιση της αντίληψης. Η αισθησιαρχία σχετίζεται επίσης με τον εμπειρισμό και τον , των οποίων όμως ουσιαστικά προηγείται.ν , των οποίων όμως ουσιαστικά προηγείται. , In epistemology, Sensualism is a doctrine In epistemology, Sensualism is a doctrine whereby sensations and perception are the basic and most important form of true cognition. It may oppose abstract ideas. This ideogenetic question was long ago put forward in Greek philosophy (Stoicism, Epicureanism) and further developed to the full by the British Sensualists (John Locke, David Hume) and the British Associationists (Thomas Brown, David Hartley, Joseph Priestley). In the 19th century it was very much taken up by the Positivists (Auguste Comte, Herbert Spencer, Hippolyte Taine, Émile Littré)rt Spencer, Hippolyte Taine, Émile Littré) , Сенсуализм (от фр. sensualisme, лат. sensuСенсуализм (от фр. sensualisme, лат. sensus — восприятие, чувство, ощущение) — направление в теории познания, согласно которому ощущения и восприятия — основная и главная форма достоверного познания. Противостоит рационализму. Основной принцип сенсуализма — «нет ничего в разуме, чего не было бы в чувствах». Принцип сенсуализма относится к чувственной форме познания, в которую, кроме ощущения и восприятия, входит представление. Крупные философы-сенсуалисты: * Протагор — древнегреческий философ, один из старших софистов. * Эпикур * Джон Локк * Этьен Бонно де Кондильякр * Джон Локк * Этьен Бонно де Кондильяк , Het sensualisme is een filosofische stromiHet sensualisme is een filosofische stroming binnen de kennistheorie, volgens welke gewaarwording (sensatie) en waarneming (perceptie) de basis vormen voor kennisverwerving. Het basisprincipe is: “there is not anything in mind, which hasn't been in the sensations”. Bekende sensualistische filosofen zijn John Locke en Étienne Bonnot de Condillac.John Locke en Étienne Bonnot de Condillac. , 感覚論(かんかくろん)、または、感覚主義(かんかくしゅぎ、英: sensualism, sensationalism)とは、感覚・知覚を認識の起源とする哲学認識論上の立場・区分であり、経験論の一種。 古代においては、キュレネ派、エピクロス派がこれに該当する。 近代においては、ジョン・ロック、その影響を受けたコンディヤック、更にエルヴェシウス、そしてのような(idéologiste)達の系譜が主としてこれに当たる。 , El sensualismo, o sensismo, es la doctrina filosófica que pone el origen de las ideas exclusivamente en los sentidos.​​ , El sensualisme és una opció epistemològicaEl sensualisme és una opció epistemològica segons la qual el coneixement es recolza necessàriament en les sensacions. És l'oposat epistemològic del realisme. El principi de base és la locució llatina «Nihil est in intellectu quod non antea fuerit in sensu», o en català «No hi ha res en el nostre coneixement que no hagi sigut abans en els nostres sentits». El mot va ser proposat per primera vegada el 1804 en l'obra Història comparada dels sistemes de filosofia considerats en relació als principis del coneixement humà, de Joseph Marie de Gérando. Es considera filòsofs sensualistes: Aristòtil, Tomàs d'Aquino, George Berkeley, Étienne Bonnot de Condillac, David Hume, Epicur, William James, John Locke o Friedrich Nietzsche.m James, John Locke o Friedrich Nietzsche. , Il sensismo è un termine che designa quellIl sensismo è un termine che designa quelle dottrine filosofiche che riportano ogni contenuto e la stessa azione del conoscere al sentire, ossia al processo di trasformazione delle sensazioni, escludendo in tal modo dalla conoscenza tutto quello che non sia riportabile ai sensi. A volte viene usato come suo sinonimo sensualismo, che però trova definizione diversa.lismo, che però trova definizione diversa. , Sensualizm (z łac. sensus – zmysł) to poglSensualizm (z łac. sensus – zmysł) to pogląd filozoficzny oraz psychologiczny głoszący, że wszelka wiedza pochodzi od wrażeń zmysłowych (poznanie odbywa się poprzez przeprowadzanie logicznych doświadczeń) i jest tylko bardziej lub mniej złożonym kompleksem spostrzeżeń. Jest odmianą empiryzmu. W starożytności sensualizm głosili Arystoteles, sofiści, epikurejczycy, cynicy i stoicy. W czasach nowożytnych między innymi Étienne de Condillac, David Hume, Herbert Spencer. Echa sensualizmu, choć w mocno przetworzonej postaci są też obecnie w fenomenologii.ej postaci są też obecnie w fenomenologii. , Сенсуалізм (від фр. sensualisme, лат. sensСенсуалізм (від фр. sensualisme, лат. sensus — сприйняття, почуття, відчуття) — напрямок у теорії пізнання, згідно з яким відчуття й сприйняття — основна й головна форма достовірного пізнання. Суперечить раціоналізмові. Основний принцип сенсуалізму — «немає в розумі нічого такого, чого б не було в почуттях». Принцип сенсуалізму належить до чуттєвої форми пізнання, до якої крім відчуття входить також уява. до якої крім відчуття входить також уява. , Le sensualisme ou sensationnisme est un courant philosophique et, en tant que dérivé de la théorie plus générale de l’empirisme, une des principales théories de la connaissance au XVIIIe siècle. , Sensismo estas termino kiu, kune kun la maSensismo estas termino kiu, kune kun la malpli uzata sensualismo, indikas tiujn filozofiajn doktrinojn kiuj referencas ĉiuj enhavon kaj la adon mem de la scio al “sensi”, nome al procezo de transformiĝo de , ekskludante tial el la akirado de la scio ĉion tion kio ne koncernas al la senso. La origino de sensismo troveblas, almenaŭ embrie, en la asertoj de sofistoj, inter kiuj Protagoro enpensiganta ke la animo nenialio estas ol amaso de sensaĉoj, tezo poste defendata kaj plidisvolvita de stoikistoj kaj epikuranoj.lidisvolvita de stoikistoj kaj epikuranoj. , O sensacionalismo (Também se diz por vezesO sensacionalismo (Também se diz por vezes sensismo) é, da perspectiva da filosofia acadêmica, uma influência especialmente na Inglaterra no movimento intelectual do século XVII do Iluminismo. Partindo disso, no entanto, é também uma direção filosófica nativa da França, que relaciona a experiência a impressões sensoriais individuais (ou seja, a partir de estímulos neurofisiológicos) ou percepções. O sensualismo é, portanto, a forma original de reflexão completa sobre as pessoas em sua relação com seu ambiente físico.as em sua relação com seu ambiente físico. , Senzualismus je filosofický směr, odvozenýSenzualismus je filosofický směr, odvozený z empirismu a významný hlavně ve Francii 18. století. Sensualismus je silně ovlivněn empirismem, zvláště dílem Johna Locka Rozprava o lidském rozumu (1690), kde se tvrdí, že původ všech našich idejí je v počitcích. Stejně jako empirismus se sensualismus vymezuje hlavně proti karteziánskému racionalismu a jeho vrozeným idejím, ale stejně tak proti Malebranchovi a Leibnizovi. Nejvlivnějšími zástupci sensualismu jsou Étienne Bonnot de Condillac a Claude-Adrien Helvétius.ot de Condillac a Claude-Adrien Helvétius. , Der Sensualismus ist aus Sicht der akademiDer Sensualismus ist aus Sicht der akademischen Philosophie eine besonders in England im 17. Jahrhundert einflussreiche Geistesströmung der Aufklärung. Davon ausgehend ist er aber auch eine in Frankreich heimische philosophische Richtung, die Erfahrung auf individuelle Sinneseindrücke (d. h. aus neurophysiologischen Reizen) bzw. Wahrnehmungen bezieht. Der Sensualismus ist damit die ursprüngliche Art und Weise der gründlichen Reflexion über den Menschen in seinem Verhältnis zu seiner physischen Umwelt.em Verhältnis zu seiner physischen Umwelt. , Sensualism (av lat. sensus "sinne") är en Sensualism (av lat. sensus "sinne") är en filosofisk term med flera betydelser: 1. * Inom kunskapsteorin är sensualismen en radikal form av empirism, som innebär uppfattningen att all kunskap härrör från sinnesförnimmelser och perception. 2. * Sensualism syftar inom estetiken på det förhållande att ett konstnärligt verk – en målning, en film eller litteratur – kan skapa sinnlig respons.[källa behövs] 3. * Inom etiken är sensualism en synonym för hedonismen, som hävdar att den sinnliga njutningen är det högsta värdet. sinnliga njutningen är det högsta värdet.
rdfs:label Sensualismo , 감각론 , Αισθησιαρχία , Sensismo , Sensualisme (filosofia) , Sensualisme , Sensualizm , 感覚論 , Sensualism , 感覺主義 , Сенсуалізм , حسية (فلسفة) , Sensualismus , Senzualismus , Сенсуализм
hide properties that link here 
http://dbpedia.org/resource/Sensism + , http://dbpedia.org/resource/Sensualist + , http://dbpedia.org/resource/Sensisms + , http://dbpedia.org/resource/Sensist + http://dbpedia.org/ontology/wikiPageRedirects
http://dbpedia.org/resource/Enlightenment_%28spiritual%29 + , http://dbpedia.org/resource/Gottfried_Wilhelm_Leibniz + , http://dbpedia.org/resource/Felix_Aderca + , http://dbpedia.org/resource/Adam_Burski + , http://dbpedia.org/resource/Index_of_epistemology_articles + , http://dbpedia.org/resource/Claude_Adrien_Helv%C3%A9tius + , http://dbpedia.org/resource/Enlightenment_in_Buddhism + , http://dbpedia.org/resource/Sensism + , http://dbpedia.org/resource/Irrationality + , http://dbpedia.org/resource/List_of_philosophies + , http://dbpedia.org/resource/Caterina_Franceschi_Ferrucci + , http://dbpedia.org/resource/Giacomo_Leopardi + , http://dbpedia.org/resource/Izabela_Sadoveanu-Evan + , http://dbpedia.org/resource/Heinrich_Czolbe + , http://dbpedia.org/resource/Antoine_de_Seguiran + , http://dbpedia.org/resource/Jean_Pestr%C3%A9 + , http://dbpedia.org/resource/Wilhelm_Wundt + , http://dbpedia.org/resource/Glossary_of_philosophy + , http://dbpedia.org/resource/Romanian_philosophy + , http://dbpedia.org/resource/Ivan_Cankar + , http://dbpedia.org/resource/The_Picture_of_Dorian_Gray + , http://dbpedia.org/resource/Russian_philosophy + , http://dbpedia.org/resource/Phenomenalism + , http://dbpedia.org/resource/Sensualist + , http://dbpedia.org/resource/Index_of_philosophy_articles_%28R%E2%80%93Z%29 + , http://dbpedia.org/resource/%C3%89tienne_Bonnot_de_Condillac + , http://dbpedia.org/resource/History_of_United_States_prison_systems + , http://dbpedia.org/resource/Ion_S%C3%A2n-Giorgiu + , http://dbpedia.org/resource/Charles_Batteux + , http://dbpedia.org/resource/Suppl%C3%A9ment_au_voyage_de_Bougainville + , http://dbpedia.org/resource/Flesh_%28theology%29 + , http://dbpedia.org/resource/Sensisms + , http://dbpedia.org/resource/Sensist + , http://dbpedia.org/resource/Sensualists + http://dbpedia.org/ontology/wikiPageWikiLink
http://en.wikipedia.org/wiki/Sensualism + http://xmlns.com/foaf/0.1/primaryTopic
http://dbpedia.org/resource/Sensualism + owl:sameAs
 

 

Enter the name of the page to start semantic browsing from.